neděle 22. října 2017

Vesnice vs Praha - 3 rozdíly

Téměř celý život jsem bydlela na vesnici, pak strávila dva roky v Praze a teď? Teď jsem kousek od Prahy a přitom tak daleko... Proto je nejspíš ta nejlepší chvíle dopsat a zveřejnit tento článek, který mám v rozepsaných již několik týdnů.

Parkování na vesnici:
Necháte omylem rozsvícená světla u auta? Nebojte, na vesnici bude vyslán ten nejmladší, aby vyběhl schody do třetího patra a sdělil vám, že jste je nezhasli. 

Parkování v Praze:
Máte před barákem volné místo, zaparkujete tam, nikomu nic nevadí a za pár dnů máte za stěračem výhružný vzkaz, že pokud tam ještě jednou zaparkujete, tak na vás zavolají policii, protože je to přeci jejich místo a vy to měli poznat (menší aktualizace: mám pocit, že toto platí i u "nás na vesnici" :D). 

Řízení na vesnici:
Největším nepřítelem je traktor na úzké silnici. 

Řízení v Praze:
Největším nepřítelem je každý, kdo nechápe přednost zprava, zipování, stojí na semaforech, i když už má dávno zelenou,... každý je blbcem, kterého někdo vytroubí a občas se i z vás stane ten blbec, který byl vytroubený a vlastně ani neví proč. 

pátek 13. října 2017

Co s krabicemi po stěhování

Pokud můj blog čtete už nějaký čas, moc dobře víte, že jsem se stěhovala... hodněkrát. Můžete si u mě přečíst článek s rady jak si sehnat pronájem v Praze,  tipy na stěhování a balení a mnohem dalšího. Přesně na toto téma tu mám rubriku Bydlení. Mám za sebou další stěhování a doufám, že už na pěkných pár let poslední. 

Právě při posledním stěhování jsem řešila několik problémů s vybalováním, kam všechny kraviny důležité věci vybalit, kam vyhodit krabice... nakonec mě napadlo, že bych obě tyto činnosti mohla zkombinovat a z obyčejných krabic od banánů jsem si vytvořila nový "nábytek" a to mě přivedlo k nápadu, že bych mohla sepsat dnešní článek s tipy, co s krabicemi po stěhování.


1. Nový nábytek
Jasně, že se nejedná o nábytek jako nábytek, ale pokud jste se přestěhovali do prázdného bytu, tak si pravděpodobně nepořídíte všechen nábytek najednou a pokud ano, tak gratuluji a závidím!:) V minulém bytě jsme využili krabice jako stolek pod televizi a taky jako jídelní stůl (ano, seděli jsme při jídle na zemi, ani ty židle jsme prvních pár dnů neměli).

Při posledním stěhování jsem zapojila trochu fantazii a vyrobila provizorní skříň z krabic od banánů a botník, za který jsem opravdu ráda. Sice občas nějaká polička vypadne, nebo se lehce propadne, ale jinak je to super. 

středa 11. října 2017

Brandnooz box září

Ke konci každého měsíce se těším, až ve dveřích spatřím pošťáka se zeleným boxíkem... jaká to škoda, že se nyní na doručování vykašlal a ani se o doručení nepokusil. Proto trvalo o několik dní déle, než se ke mě box dostal. Po dlouhé době pro mě jeho obsah nebyl překvápkem, protože na každém třetím instagramu/blogu/facebookovém profilu/čemkoliv dalším na mě vyskakovala fotka s jeho obsahem.


Magnesia red brusinka je dobrá. V poslední době si občas obyčejnou Magnésku kupuji, a proto jsem ráda, že mají i novou příchuť. 

Jupí hřejivý dotek vypadá zajímavě, ale na jeho vyzkoušení je zatím dost času. Už se těším na zimní večery, kdy přijdu celá zmrzlá domu a zahřeji se něčím dobrým :) 

pátek 6. října 2017

Ubytování v Polsku? Ano prosím!

Pokud mě sledujete na instagramu, pravděpodobně jste si všimli, že jsme se vydali na dovolenou do Polska. Přeci jen jsem svůj instagramový profil zásobovala po celou dobu pobytu... 

Vše začalo jednoduchou otázkou "Ségra, pojedeme na dovolenou do Polska, nechcete s námi?" a my chtěli. Tak jednoduché to bylo. Nejtěžší asi bylo dohodnout termín, kdy se dovolená bude konat. 

Termín jsme měli a teď přišel můj úkol - asi jediný a pěkně těžký. Měla jsem za úkol najít ubytování a k tomu dostala několik požadavků od ostatních - musí tam být wifi, parkování, dvě manželské postele (protože kdo se pak bude dohadovat, kdo si vezme postel a kdo gauč, že?), výhled na pláž by byl taky fajn, ale prej to už být nemusí... a už si ani nepamatuji, jaké další požadavky jsem měla splnit. Úkol to byl náročný, ale poprala jsem se s tím skvěle (musím se přeci pochválit ;)).


Rozhodla jsem se, že vám ukáži obě ubytování, které jsme vyzkoušeli (já našla jen to první :))

neděle 1. října 2017

Do třetice všeho dobrého...

Zítra je Štědrý den... ještě před pár týdny, měsíci bych se na něj tak těšila. Měli jsme být v naší krásné garsonce, kterou mám v hlavě nakreslenou i do těch nejmenších detailů. Vím, kde bude postel, kam dáme gauč. Dokonce i vím, kde budu mít kaktusy, lampičku a mnohem menší a vlastně úplně nepodstatné věci. Místo toho je to už oficiální. Neklaplo to. V hlavě se mi honí jen jedna otázka... proč? Proč k tomu nedošlo? Proč teď už spokojeně nebydlíme? Odpověď neznám. Nedává to smysl. Prostě je konec, odstupuje se od smlouvy a já se slzami v očích vím, že takhle to dopadnou nemělo. 

Je krásný letní den, před 22 lety táta chytal u babičky kunu - to je ten příběh, který mi babička již několikrát vyprávěla. Vzpomíná na to, jak táta chytil kunu... a moment... vlastně ještě něco se stalo, já se v ten samý den narodila, a právě proto si ten den babička tak dobře pamatuje. Sedím na chodníku před barákem a říkám si, kde sakra ten realiťák je? Vlastně na tom ani tak moc nezáleží. Čekáme na prohlídku bytu, který jsme si měli koupit. Který jsme si my měli koupit od známého a přesto jsem ten stejný byt našla vystavený na internetu... za vyšší cenu a bez slíbené garáže. Nechce se nám tomu věřit. Musí to být nějaký omyl. Realitní makléř přijíždí na motorce, s úsměvem nás vítá. Ve výtahu nám vypráví o bytě, o majiteli a já vím, že se nejedná o omyl. Dveře otevírá pan majitel... ten známý, který nám byt slíbil. Zase mám v hlavě otázku... proč? Tentokrát vím odpověď hned. Ale nechci být sprostá. 

Venku je krásný podzimní den, listy se zbarvují, celý den bylo venku příjemné teplo a sluníčko, teď už je tam jen tma a já si nalévám skleničku vína a konečně se pouštím do psaní. Do psaní článku, u kterého jsem si nebyla jistá, zda ho chci napsat, zda ho dokážu napsat, zda to bude dávat smysl... upíjím ze sklenky a píšu. Dlouho se mi nestalo, že bych psala, nemyslela, jen psala... kdo ví, jestli to bude dávat smysl, až si své řádky budu po sobě číst... možná to zase smažu, ale na tom teď nezáleží. Záleží jen na tom, že sedím u stolu v našem bytě. Do třetice všeho dobrého a zlého? Něco na tom bude. Nyní již s úsměvem na tváři vzpomínám na vše, co jsem prožila, i když tenkrát mi do smíchu ani trochu nebylo. To jsem skoro přes slzy v očích neviděla. Ale teď se usmívám... možná je to tím vínem a možná je to prostě tím, že jsem na sebe pyšná. Zvládla jsem to. Sedím v našem bytě a vím, že jsem to zvládla. Další životní příběh začíná...